Pražská letní noc s Komorním Orchestrem Akademie
Pražská letní noc s Komorním orchestrem akademie Praha - vstupenku můžete zakoupit i online ( viz dole v textu ). Symfonie č.6 Pastorální - je hudební obraz rakouského venkova počátku 19. století. Koncert pro klavír a orchestr a moll - je hudební básní.
KOMORNÍ ORCHESTR AKADEMIE PRAHA
člen Asociace neprofesionálních komorních a symfonických těles
Vás srdečně zve na
| Robert Shumann ( 1810 - 1856 ) | Koncert pro klavír a orchestr |
| a moll, op.54 | |
| David Šugárek - klavír | |
| Ludwig van Beethoven ( 1770 - 1827 ) | Symfonie č.6 - Pastororální |
| F dur, op.68 |
Pondělí 25. 6. 2018 v 19:30 hodin
Koncert se koná za podpory Akademie věd České republiky
Symfonie č. 6 F dur, op. 68 „Pastorální“ je jednou z mála Beethovenových orchestrálních skladeb, jež mají vysloveně programní charakter. Je to hudební obraz rakouského venkova počátkem devatenáctého století. Jejích pět vět důmyslnými hudebními prostředky vytváří živou zvukomalbu přírodních scenérií se zpěvem ptactva, životních radostí venkovanů, dramatických přírodních živlů, i pocitů uvolnění, když se příroda zase uklidní.
Beethoven venkov velmi miloval. Tamní prostředí bylo pro něho oázou, v níž hledal a nalézal duševní rovnováhu a jistotu. Byla tu ovšem nejen sama příroda, ale také lidé a ostatní živí tvorové i přírodní živly. O kompoziční inspiraci svědčí nejen jasně formulované podtituly jednotlivých vět (viz na straně prvé a poslední), ale zej ména ryze hudební povaha pěti částí symfonie, k níž skladatel sám poznamenal: „Necháme na posluchači, aby si sám vynalézal situace.“ A dodal: „Kdo má jen ponětí o životě na venkově, umí si bez mnoha nadpisů sám představit, co chce autor. I bez popisu poznáme celek, který je více dojmem než tónomalbou.“
První věta je poměrně skromná ve volbě kompozičních prostředků (hrají tu jen smyčce, dřevěné dechové nástroje a dva lesní rohy). Uvádí ji téma, jež má ráz lehkého popěvku a jež se v různých obměnách mnohokrát zopakuje. Spolu s druhým motivem (který je svou intonací základnímu tématu poměrně blízký) pak tato úvodní věta, budovaná v sonátové formě, má navodit náladu vyjádřenou v jejím originálním názvu (Probuzení radostných pocitů po příjezdu na venkov). Druhá věta (Scéna u potoka), je jakýmsi „žánrovým obrázkem“; skladatel sám k ní řekl, že při její kompozici „…strnadi nahoře, křepelky, slavíci a kukačky kolem skládali se mnou...“. Třetí část (Radostné shromáždění vesničanů) v třídobém rytmu zobrazuje taneční veselici (přičemž v triu zazní charakteristické názvuky dud). Hudba pak spojitě přejde do věty čtvrté (Bouře, vichr), v níž působivá zvukomalba znázorňuje dunění bouře s hromy a blesky i divoké poryvy vichru s prudkým lijákem. Závěrečná věta (Zpěv pastýřů. Radostné a vděčné pocity po bouři) pak předchozí dramatickou přírodní scénu vyvažuje: sladce idylický pastýřský zpěv přináší po bouři klid a mír.
Beethoven započal Pastorální symfonii komponovat v roce 1806 v městečku Heilgenstadt nedaleko Vídně, přičemž souběžně pracoval (již od roku 1804) mj. i na Symfonii č. 5 c moll, op. 67 tzv. „Osudové“; obě tato díla dokončil v roce 1808 a premiéroval je současně dne 22. prosince téhož roku ve vídeňském divadle „Theater an der Wien“ (Divadlo na Vídeňce)*).
_______________________________________
*) Tento koncert byl tehdy ve Vídni pokládán za nejvýznamnější tamní hudební událost sezóny. A jak se s odstupem ukázalo, byl asi i jednou z nejpřínosnějších událostí celé hudební historie vůbec. Byly to čtyři hodiny nové hudby – a jaké hudby: Symfonie č. 6 „Pastorální“, následována koncertní árií pro soprán „Ah, perfido“, dvě věty z později slavné Mše C dur, Čtvrtý klavírní koncert, Symfonie č. 5 „Osudová“ a konečně Fantasie pro klavír, sbor a orchestr (pokládaná za jakousi předběžnou studii k pozdější Ódě na radost ze slavné Deváté symfonie).