Pražská letní noc s Komorním Orchestrem Akademie

Beethoven venkov velmi miloval. Tamní prostředí bylo pro něho oázou, v níž hledal a nalézal duševní rovnováhu a jistotu. Byla tu ovšem nejen sama příroda, ale také lidé a ostatní živí tvorové i přírodní živly. O kompoziční inspiraci svědčí nejen jasně formulované podtituly jednotlivých vět (viz na straně prvé a poslední), ale zej  ména ryze hudební povaha pěti částí symfonie, k níž skladatel sám poznamenal: „Necháme na posluchači, aby si sám vynalézal situace.“ A dodal: „Kdo má jen ponětí o životě na venkově, umí si bez mnoha nadpisů sám představit, co chce autor. I bez popisu poznáme celek, který je více dojmem než tónomalbou.“
První věta je poměrně skromná ve volbě kompozičních prostředků (hrají tu jen smyčce, dřevěné dechové nástroje a dva lesní rohy). Uvádí ji téma, jež má ráz lehkého popěvku a jež se v různých obměnách mnohokrát zopakuje. Spolu s druhým motivem (který je svou intonací základnímu tématu poměrně blízký) pak tato úvodní věta, budovaná v sonátové formě, má navodit náladu vyjádřenou v jejím originálním názvu (Probuzení radostných pocitů po příjezdu na venkov). Druhá věta (Scéna u potoka), je jakýmsi „žánrovým obrázkem“; skladatel sám k ní řekl, že při její kompozici „…strnadi nahoře, křepelky, slavíci a kukačky kolem skládali se mnou...“. Třetí část (Radostné shromáždění vesničanů) v třídobém rytmu zobrazuje taneční veselici (přičemž v triu zazní charakteristické názvuky dud). Hudba pak spojitě přejde do věty čtvrté (Bouře, vichr), v níž působivá zvukomalba znázorňuje dunění bouře s hromy a blesky i divoké poryvy vichru s prudkým lijákem. Závěrečná věta (Zpěv pastýřů. Radostné a vděčné pocity po bouři) pak předchozí dramatickou přírodní scénu vyvažuje: sladce idylický pastýřský zpěv přináší po bouři klid a mír.
Beethoven započal Pastorální symfonii komponovat v roce 1806 v městečku Heilgenstadt nedaleko Vídně, přičemž souběžně pracoval (již od roku 1804) mj. i na Symfonii č. 5 c moll, op. 67 tzv. „Osudové“; obě tato díla dokončil v roce 1808 a premiéroval je současně dne 22. prosince téhož roku ve vídeňském divadle „Theater an der Wien“ (Divadlo na Vídeňce)^*).
_______________________________________ 
^*) Tento koncert byl tehdy ve Vídni pokládán za nejvýznamnější tamní hudební událost sezóny. A jak se s odstupem ukázalo, byl asi i jednou z nejpřínosnějších událostí celé hudební historie vůbec. Byly to čtyři hodiny nové hudby – a jaké hudby: Symfonie č. 6 „Pastorální“, následována koncertní árií pro soprán „Ah, perfido“, dvě věty z později slavné Mše C dur, Čtvrtý klavírní koncert, Symfonie č. 5 „Osudová“ a konečně Fantasie pro klavír, sbor a orchestr (pokládaná za jakousi předběžnou studii k pozdější Ódě na radost ze slavné Deváté symfonie).